Probudila jsem se. Po dlouhé době jsem zase slyšela tlouci vlastní srdce. Cítila jsem, že žiju, a byla jsem šťastná, že jsem na živu. Rozeznávala jsem sotva viditelné světlo na kraji temné propasti zoufalství, do které jsem se denně propadala bolestí. Uvědomuji si, že smrt na mne již číhá a že se mne bez milosti zmocní. Mám strach a je mi zima. Můj život nemá smysl. Jsem mrtvá, ačkoli jsem ještě neumřela. Ubíhá jeden den za druhým. Všechny stejné, beznadějné, zbytečné a plné utrpení. Nemoc mne sžírá a já už nemohu dál. Vyplakala jsem všechny slzy a vyčerpala veškerou odvahu. Nezbývá mi vůbec nic. Vše je marné. Moje existence se změnila v nicotu. Nezbývá mi dost síly ani k tomu, abych svůj beznadějný stav vnímala jako nespravedlnost.

Když jsem včera usínala, očekávala jsem noc stejnou jako všechny předchozí i následující. Nikdy se mi nic nezdá. Málo a špatně spím. Ale přihodilo se něco mimořádného. Zdál se mi nádherný, neuvěřitelně skutečný sen. Měla jsem pocit, že se odehrává někde ve vzdáleném světě. Jak mám vědět, že sny nejsou zprávami o skutečném bytí a že můj vlastní nesmyslný život není jen pomyslným odrazem toho neznámého světa? Přepadl mne záchvat kašle. Sen... Ze všech sil jsem se snažila zachytit své myšlenky. Pokouším se spolknout knedlík, který mi vázne v krku. Myslela jsem si, že už je pryč doba, kdy jsem se nečekaně rozplakala smutkem. Nikdo se mnou už nemluví. Jsem nic. Jen skoro nehybné tělo, které leží v jednom pokoji na jedné posteli. Nic.

Zavřela jsem rozpálená víčka. Naděje nevede nikam. Ale přesto bych si přála, aby můj sen pokračoval.

,,Člověk by řekl, že klidně spí, nezdá se vám?´´ Ukázal na postel, kde se choulilaneduživá postava. Zdálo se, že je ponořena do hlubokého spánku, ale tvář měla barvu popele. ,,Už jí zbývá málo času,´´ dodal. ,,Podle mého názoru jen několik dní. Doufám, že jste k ní příliš nepřilnula, sestro?´´ Ošetřovatelka pokrčila smířeně rameny. ,,Ani ne. Trpěla hodně...´´ Doktor ji chvíli tiše pozoroval, pak si pečlivě vyčistil brýle a vážně řekl:,,V každém případě jí už nemůžeme pomoci. Od smrti svých rodičů přestala bojovat.´´

,,Nemá žádné příbuzné?´´,,Sourozence ne, jen jednoho strýce, který je teď jejím zákonným poručníkem. Prakticky ji nezná. Léčení platí z peněz po jejích rodičích.´´ ,,Pochází z bohaté rodiny?´´ ,,Ano, ale to ji nezachrání.´´ ,,Přišel ji někdy navštívit ten strýček?´´ ,,Ne,´´ řekl pomalu. ,,Nikdy ji nikdo nepřišel navštívit.´´ Odlčeli se. Ošetřovatelka se dívala na křehkou postavičku nataženou v posteli. Nesmí se připoutat k někomu, kdo je tak blízko konce. Odvrátila hned. ,, Jo, jo, to jsou smutné příběhy,´´ řekl doktor tiše. ,,Takových už jste jistě slyšela spoustu a ještě mnohem víc jich uslyšíte.´´ ,, Já vím.´´

,,Tak pojďme, zapomeňme na to. dala byste si kávu?´´ Ošetřovatelka přikývne. Aniž by se ohlédla, vyšla z pokoje a zavřela za sebou dveře. v místnosti byl slyšet jen zvuk přístrojů, které pacientku udržovaly při životě.

Dnes byl pěkně hnusnej den. Měla sem psát ze dvou předmětů písemku. Jeden sem dala na jedničku a ten druhej (co byl pro mě móóóóóóóc důležitej) sem posrala. A zrovna z toho máme naši debilní třídní učitelku, která si na mě zasedla... Jen skrz omluvenku a to sem se s ní ještě domlouvala, že po 31.5. ji tu omluvenku donesu... Otravovala mě s tím na začátku hodiny a pak mě pěkně ztrapnila. JAk já ji nenávidím. Díky ní si nebudu moci užívat prázdnin, páč mi všechno zakáže. Připadám si jka malá puberťačka, která ničemu nerozumí. A ještě k tomu mi strašně chybí má láska (David). Také mi chybí mí přátelé: Angie, Terka, Karolína, Dejv, Jara, Boki, Tomáš, Peťan a Šilka. Jinak doma mě otravuje můj mladší brácha, kterýmu všechno projde. Pořád do mě hustí a mele srance... Pomlouvá a má hloupí připomínky (narážky). Nenávidím ho!!! Chci už z tohoto zapadákova pryč!

Z bráchy teď vypadlo tohle: ,,Vyholím si jednu půlku hlavy.´´ ,,A proč?´´ ptám se ho. ,,Ze srandy.´´ - Fakt magor

Zítra jdu do Fakultní nemocnice. Uvidí se, jestli na tu operaci budu muset jít nebo ne.... Mám z toho celkem strach. :(