6.část

Probudila jsem se zadýchaná a rozechvělá z rušné noci, kterou jsem měla za sebou. Do podrobností jsem si pamatovala sdělení kouzelné bytosti s fialkovýma očima a zmítaly mnou všechny city, jako bych je prožívala na vlastní kůži.
Můj sen se znovu přerušil a bolestně mne vrátil do mého temného a studeného vesmíru. Vzpomínám si, že jsem plakala, pobouřená nespravedlností, v které jsem musela žít, a snem, který se stále vymykal mé zoufalé skutečnosti. A právě v tomto okamžiku se vynořily vzpomínky, skrývající pod skvělým lesklým povrchem klam a zármutek.
Tentokrát jsem byla příliš rozrušená, abych je potlačila. Třpytily se a zavalily mne hořkou radostí. Vspomínala jsem na minulost. Překypovala jsem životem a všichni mne obdivovali. Byla jsem bohatá a náročná, oblékala jsem se tak, že všichni bledli závistí. Lidé snášeli mé rozmary a chápali je jako rozkazy. Jasně jsem si vspomínala na okouzlené pohledy, které provázely i má nejmenší hnutí, äle také na posměšky, které si vůči mě někdo vyjímečně dovolil. Tehdy jsem utekla do nějakého tajného koutku a tiše jsem plakala. Pečlivě jsem skrývala, jak jsem ve skutečnosti křehká. Ráda jsem se bavila a smála na úkor druhých a je pravda, že jsem zdaleka nebyla ani uvážlivá ani dospělá. Ale někdy se mi stávalo, že jsem se i navzdory své lehkomyslnosti dokázala za,yslet a věnoivat někomu hlubší pozornost. Chovala jsem se soice hodně nespoutaně, ale přitom jsem měla něžné srdce. Svou citlivost jsem projevovala jen ve skrytu, daleko od ruchu, který jsem sama vzbuzovala.
Věřila jsem ve věčné štěstí. kamarádky, které mne obklopovaly, mi připadaly upřímné a já si myslela, že mne mají rády. Ale jejich úsměvy byly jen sladké zdání. když mi nakonec zničila skvělí život, který jsem vedla, očekávala jsem podkoru a společnost. ale všichni zbaběle utelkli. Čím jsem je mohla zaujmout na nemocniční posteli, s tváří zohyzděnou bolestí, která mě stravovala? Jen moji rodiče o mne pečovali, ale osud se rozhodl, že i tato útěcha je nadbytečná, a v důsledku nehody rovněž zmizeli z mého světa. Pomalu chápu a přijímám skutečnost, že mne opustili přátelé. ale s nimi zmizel také ten, koho jsem milovala a on miloval mne. Nevěděla jsem, co to znamená milovat. Ale přesto jsem na něm lpěla a měla ho ráda po svém, se svou někdejší bezstarostností. Podobal se Vyvolenému z mého snu, ale tak jako on byl jen zběh a zrádce, který si činil nároky na světlo, a přitom sloužil jen temnotě. Navštívil mne jen jednou jedinkrát a pak utekl a nikdy se už nevrátil. A to je věc, kterou dosud nedokážu přijmout.