7.část

Celá rozrušená jsem otevřela oči. Srdce mi v hrudi bilo rychle a silně. Tentokrát jsem beznadějně věděla, že sen patří fiktivnímu světu, že je výsledkem bezuzdně rozpoutané představivosti. Kojila jsem se iluzemi a téměř jsem uvěřila, že můj sen skutečně existuje někde jinde. Mýlila jsem se, vím. Mé úsilí se vyčerpalo.
V hluboké vodě jezera Minulosti jsem mezi obličeji, které se obraceli jiným směrem k lidem, viděla svou vlastní tvář. Ještě hezčí a usměvavější než kdykoli předtím. Toto vidění mne zmučilo, ale zavinila jse si to sama. Zamíchala jsem vlastní obraz do svého snu, abych si připomněla, že je pouze odrazem toho, co si sama vymýšlím. A lidé se nepřestávali mile usmívat, jejich pohled zářil veselím. Mlčeli a přesto se zdálo, že jejich rty mi šeptají, jak strašlivě jsem naivní. Sen tedy nic neznamená. Sama si ho vymíšlím, sama na něj dohlížím. Není ničím... Je pouhým nezdařeným pokusem o život. Pravda přede mnou krutě vyvstala. Proč jsem si chtěla dokazovat vladtní lehkověrnost? Proč jsem chtěla zničit jedinou šanci, která mi zůstávala?
Doufala jsem, že se mi podařilo zatlačit Smrt zpátky, a ona na mne pořád číhá. Tentokrát už není možné před ní uniknout. Můj sen, má poslední obrana, se zběsile zhroutil. Teď už jsem cílila jen nekonečnou bolest. Smrt znala velice dobře svůj úkol a vykonávala jej bez prodlení. Rozechvěle jsem zavřela oči, ale vidění temné bytosti, zahalené do černého, mne pronásledovalo čím dál tím zřetelněji. Ve skutečnosti.
Přála jsem vidět, jak slunce proniká tmavými mraky mého srdce. Přála jsem si slyšet, jak mi vítr šeptá sladkou melodii do ucha. Přála jsem si cítit opojnou vůni jara i těžkou vůni léta. Přála jsem si okusit života tak, jak ´jsem se předtím nikdy neodvážila.
Věřila jsem, že budu odvážná, až přijde chvíle odchodu. Ale nebylo tomu tak. A jak by mohlo? Uniklo mi tolik věcí, které jsem nedělala v době, kdy jsem je dělat mohla... Všeho jsem litovala. Slzy mi zaplavily tvář, a přesto jsem neměla dojem, že pláču. Kdyby se tak můj sen odvážil dojít až do konce a dopřát mi ještě poslední úlevu... ,,Úpěnlivě tě prosím,´´ zapřísahala jsem Smrt, ,, dopřej mi ještě trochu času. Ještě jednu noc.´´