Hej malý psycho...

Ráno nás v 09:00 probudila pošťačka s tím, že má Honzula doporučenej dopis. Uvařila jsem mu oběd a pak sme měli sprejovou válku:-) Postříkal mi celou bundu tím jeho sprejem. Ale aspoň je to příjemná vůně. Na 13:00 jsme byli objednaní na Plazmu. Vyjeli jsme tam. Dojedeme do 4. patra ušatýho domu, otevřela jsem dveře, nahlásila jsem naše jména a vyplnili formulář. Po vyšetření doktorkou jsme šli spolu do odběrové místnosti, vybrali jsme si časopis a první na řadu šel Honza. Napíchnutí proběhlo u něj v pohodě. Pak přišla řada na mě. Nemohli se mi trefit do žíly. Sem si připadasla jak nějakej feťák, co si píchá ty sračky. Tak sem měla dopchaný ruce. Pak to nějakou náhodou napíchla normálně a šlo to. Při vracení krve to bylo taky ok. tak sem si jen všimla jak mi natíká ruka. praskla mi žíla. Dál už to nejelo. Přítel na mě lítostně koukal a bylo vidět, že i on už toho má dost a hlavně rád že už to končí u něj. Těsně před ukončením se to ale zvrtlo. Začal křivit obličej bolestí a když sem se ho zeptala jestli je mu dobře ospověděl, že ne. Volala jsem na sestřičku, ale nikdo nepřicházel. To už sem byla hodně nervózní. Měla jsem o něj velkej strach. Doufala jsem, že bude v pořádku, ale ono to tak vůbec ani z daleka nevypadalo. Pak Honza zavolal přicházející sestřičku a pak se jich tam seběhlo až moc + doktorka. Chtěla jsem se za ním rozběhnout ale sestřička miě nepustila. Trochu mi vyhrkly slzyčky, ale hned sem je setřela abych mu dala aspoň trochu podpory. vypadal opravdu jak mrzáček:-( Ruky měl úplně překroucený:-( Jak jen nejdřív to šlo tak sem se za ním rozběhla.  Měla jsem strašnej strach. Sestřička zavolala záchranku a odvezli mi ho do nemocnice:-( Hned sem volala jeho mamce a jeli jsme za nim. Mně praskla ta žilka, obvázali mi ruku a udělala se mi mega velká modřina. Dali mi mastičku a že to mám potírat 3x denně. No co už sbalila jsem věci a letěla k výtahu. TAk akorát byla jeho mamka. Společně jsme došli do FN a hledaly jsme ho. Zrychlil se mi dech a měla jsem opět slzy na krajíčku, ale překonala jsem to. PAk jsme ho našli. Vyběhla jsem za ním, celá nervózní a plná strachu div sem si nerozbila držku... Chytla jsem mu ruku, políbila a řekla, že to bude dobrý. Pak jsme museli odejít. Políbila jsem ho opět a odešly jsme na tu chodbu. Tam sem byla ještě víc nervózní. Tak rychle sem vykouřenou cigaretu ještě neměla... Takový to byli nervy a nechtěla jsem o něco přijít! Sedla jsem si na chodbu vedle Honzové mamky a čekala. Hodně jsem přemýšlela. Rozbrečela jsem se, ale mimo jeho mamku. Akorát jak sem se vracela, tak sem měla jemně rudý oči. Ptala se mě co mi je a já jen řekla, že mě štípou oči. Sem si uvědomila pár věcí, při tom přemýšlení. Tohoto kluka strašně moc miluji a moc mi na něm záleží! Lásko asi mi nevěříš a doufám, že ti stačí že to píšu tady před všema tady na tom blogu. Opravdu tě moc miluji a nedokáži a ani nechci bez tebe žít!!!! MILUJI TĚ!!! Myslí to se mnou dobře, ikdyž někdy se hádáme kvůli blbostem, ale to je v každým vztahu.... Na plazmu už nikdy nevkročím!!! To mi věřte!!!!
Nakonec mi ho pustili domů... Sem moc ráda. Lásko neboj se, zase bude všechno ok. Miluji tě a jsem ráda, že si už v pořádku!