Historie Velká Bystřice

Kraj:OLOMOUCKÝ
Nadmořská výška:240 m n. m.
Katastrální výměra:922 ha
Počet obyvatel:3 024
Průměrný věk:40 let
 

První zmínka o obci pochází z roku 1275. Za vlády krále Vladislava II. Jagellonského kolem roku 1502 byla povýšena na městečko a obdržela svůj znak a pečeť. V 16. století přestavěli majitelé panství původní tvrz na renesanční zámek, který byl znovu přebudován v 19. století, a to na pivovar. Dnes v něm nabízí služby tříhvězdičkový hotel Zámek.

S účinností od 1. června 1998 určil předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miloš Zeman obec Velká Bystřice městem.

1570 založení pivovaru ve Velké Bystříci.

Firma Pekařství Hirsch byla založena roce 1992 v prostorách bývalého "Družstevního mlýna a pekárny" ve Velké Bystřici.

Shrnutí menší: R. 1848 panství Velká Bystřice, kraj Olomoucký. V latinských textech Wistricz, v německých Gross Wisternitz.
Velká Bystřice vznikla jako silniční obec již ve 13. století. Vesnice písemně doložená od r. 1275 byla povýšena kolem r. 1500 za krále Vladislava II. na městečko a dostala právo erbu a pečeti. Patrně od poč. 1. pol. 14. stol. zde byla tvrz. R. 1589 koupila celé panství olomoucká kapitula. Zmíněnou tvrz přestavěli majitele v pol. 16. stol. na zámek. Městečko, které bylo vždy české, dostávalo zemědělsko--řemeslnický charakter již po třicetileté válce. V r. 1850 byla zvolena první obecná samospráva, která zasedala na radnici. Po vydání spolkového zákona začaly i zde být zakládány spolky kulturního a společenského charakteru. Mezi nejstarší, které jsou do dnes v činnosti patří Sokol (1871), Jednota divadelních ochotníků (1877), společenská knihovna, která nese dnes jméno významného místního občana Jaromíra Balcárka, sbor dobrovolných hasičů (1888) a další. Z triviální školy zřízené r. 1775 byla v r. 1873 zřízena pětitřídní obecná škola a k ní později škola měšťanská. V roce 1975, kdy si obec Velká Bystřice připomněla 700 let od svého založení, byla vydána nakladatelstvím Profil Ostrava kniha Velká Bystřice - minulost a současnost. V r. 1998 obdržela V. Bystřice z rukou předsedy Parlamentu ČR Miloše Zemana s účinností od 1. června 1998 dečkret o povýšení obce na město. V současné době se i ve Velké Bystřici slibně rozvíjí soukromé podnikání, obchodní a živnostenská činnost, ale i zemědělská výroba dříve sjednocena do JZD je nyní v rukou soukromé společnosti.
Popis znaku: Na štítě je nahoře půlměsíc položený hroty vzhůru a pod ním jsou tři šestihroté hvězdy do trojúhelníka, dvě nad jednou. Barvy nejsou nikde doloženy, nepochybně šlo o štít modrý, měsíc a hvězdy zlaté.
Pamětihodnosti: o farním kostele Stětí sv. Jana Křtitele je zmínka již z r. 1283. Zámek přestavěný v polovině 16. stol. z tvrze slouží v současné době jako hotel.

 

                                                                                                       Historie Olomouce

První zmínky o Olomouci se datují k roku 1017, kdy byla Morava připojena k českému přemyslovskému státu. Olomouc, vyrvána českými Přemyslovci z područí Boleslava Chrabrého (zase tak chrabrý nebyl :) začala pod vedením knížete Břetislava svou pouť napříč historií. Za jeho vlády byl na místě starého hradiska vybudován nový hrad s rozlehlým předhradím, na němž stál také nejstarší známý olomoucký kostel sv. Petra, dnes už bohužel neexistující. Roku 1063 bylo v Olomouci knížetem Vratislavem obnoveno biskupství, o patnáct let později v roce 1078 založil kníže Ota Sličný nejslavnější olomoucký klášter Hradisko. Roku 1126 se stal biskupem Jindřich Zdík, z jehož vůle bylo sídlo biskupství přemístěno z kostela sv. Petra do chrámu sv. Václava.

V roce 1182 byla celá Morava sjednocena jako markrabství a Přemyslovský hrad ztratil svoji dominantní úlohu správního centra, postupně zanikl a na jeho místě bylo budováno kapitulní děkanství. Na počátku 13. století zemřel také poslední z linie olomouckých knížat, a vládcem Olomouce, jakož i celé Moravy byl jmenován markrabě, vždy některý ze synů současného českého krále. Napříč těmto zdánlivě nepříznivým okolnostem nastal v Olomouci prudký rozvoj hospodářství a kultury. Rozvoj města směřoval zejména na západ, směrem k městským tržištím, dnešnímu Hornímu a Dolnímu náměstí. V polovině 13. století bylo město obehnáno hradbami a prohlášeno za oficiálně založené.

Rok 1306 přinesl lehký rozruch a vytržení z nudného stereotypu hospodářského rozkvětu. V Olomouci se při tažení do Polska zastavil na návštěvě Václav III., poslední český král z rodu Přemyslovců. S odstupem času už víme, že si tuto návštěvu měl raději odpustit. Po jeho zavraždění nastoupili Lucemburkové a s nimi přišel další významný rozvoj města. Olomouc, jako křižovatka cest, se stala největším centrem obchodu na Moravě. Město, kterému obchod přinášel nemalé zisky, čilý ruch na tržišti samozřejmě podporovalo a co víc, získalo různá královská privilegia, mezi nimiž bylo i právo vybudovat další tržnici. Problémy s vietnamskými obchodníky v této době nebyly nikterak vážné. Zároveň s rozvojem obchodu přišel také obrovský rozvoj stavební, zejména v oblasti církevních staveb. Z této doby pochází např. chrám sv. Kateřiny a chrám sv. Michala. Roku 1378 potom udělil markrabí pod nátlakem olomouckým povolení ke stavbě radnice.

V období husitských válek Olomouc nejenže revoluční hnutí nepodpořila, ale co víc, postavila se zcela radikálně proti. V Olomouci bylo dokonce popraveno několik desítek husitů, za což se správný olomoučan stydí ještě dnes. Obchodnímu rozvoji města husitství také příliš nepřálo. Pokud ovšem nepovažujeme za obchodní rozvoj bohatý výběr palcátů a vozových hradeb v nejrůznějších provedeních. Drahé látky potřísněné krví na odbyt příliš nejdou... Obchodní cesty se v této neklidné době vyhýbaly nejen Olomouci, ale i celým Čechám a Moravě. Po husitských válkách se město dlouho vzpamatovávalo. Tohoto vzpamatovávání se využila Olomouc k vybudování slavného orloje, dostavbě gotického chrámu sv. Mořice a přípravám na pozvolný příchod renesance.

V průběhu 16. století došlo opět k rozmachu kultury, na Horním náměstí rostly honosné paláce zbohatlíků, vesměs v renesančním slohu. V roce 1566 do Olomouce přišli jezuité, pozváni jsou především za účelem provádění rekatolizace. Založili koleje a gymnázium, které bylo během relativně krátké doby roku 1573 povýšeno na univerzitu.

Nadějnému rozvoji města udělala čáru přes rozpočet až třicetiletá válka. Napříč tomu, že se zpočátku válečné útrapy město nepostihly, v roce 1642 padla Olomouc po krátkém obléhání do rukou Švédům. Ti zde potom zůstali na návštěvě dlouhých osm let a po jejich odchodu bylo město sraženo do kolenou. Olomouc byla z velké části zničena, z původních cca. 30 tisíc obyvatel zůstaly ve městě pouhé 2 tisíce. Zemské úřady, které byly z Olomouce zavčas evakuovány, se již nevrátily a statut hlavního města Moravy získává Brno.

Napříč řádění morů a požárů na počátku 18. století nastal v Olomouci opět stavební ruch. Kromě nových domů vznikl také soubor nádherných barokních kašen s antickými motivy a hned dva morové sloupy, Mariánský a Nejsvětější Trojice. Roku 1740 obsadil bez vyhlášení války Olomouc na dva roky pruský král Bedřich, po této zkušenosti byla Olomouc nadále stavebně rozvíjena s ohledem na další možné napadení. Toto řešení se ukázalo jako velmi prozíravé, protože necelé dva roky po dokončení opevnění, zařídil Bedřich II (jaký otec, takový syn :) otestování funkčnosti. Prošlo na výbornou...

V průběhu 19. století neměla Olomouc, příliš dobré podmínky pro obrovský rozmach průmyslu, zejména díky pevnému sevření města hradbami. Tohoto faktu využilo ke zvýraznění svého náskoku zejména Brno. Roku 1830 byla dokončena budova divadla na Horním náměstí, roku 1841 přijel do Olomouce první vlak. V této době obývalo město přibližně 15 tisíc obyvatel, dvě třetiny z nich hovořily německy. Poté, co kolem Olomouce připraveného na obléhání s nezájmem protáhla pruská armáda směrem na Vídeň, začali olomoučtí, zhrzeni nezájmem Prusů o dobytí města, postupně likvidovat hradby, aby nebyl dále omezován jeho růst.

Po vzniku samostatného Československa získalo v Olomouci české obyvatelstvo početní většinu, která se ještě zvýraznila po připojení okolních měst, dnešních periferních čtvrtí. Podle sčítání lidu žilo v Olomouci roku 1920 celých 60 tisíc lidí, z toho dvě třetiny Čechů. Dvě války udusily rozvoj průmyslu, druhá světová navíc přinesla ničení stavebních i kulturních pamětihodností. V poválečném období dal zničenému orloji novou škrabošku umělec Svolinský a jeřáby postavily kolem města nové hradby, tentokrát dvanáctipatrové a z panelů. Stojíme na pokraji nového tisíciletí, jak to bude dál?

 

V historických pramenech se jméno vesnice objevuje poprvé v roce 1228, daleko dříve, než vesnice stejného názvu na Kojetínsku. Za feudalismu byly Doloplazy vždy samostatným statkem a až do roku 1719 náležely k panství velehradského kláštera, později byly drženy u úřednické šlechty.
V roce 1233 moravský markrabě Přemysl, syn českého krále Václava I. daroval cisterciánskému klášteru v Langheimu v Rakousích ves Doloplazy v Olomouckém kraji. To znamená, že ves stála již před tímto datem. Langheimský opat zanedlouho prodal Doloplazy za 100 hřiven stříbra dalšímu klášteru, tentokrát na Velehradě. Doloplazy stále neměly dlouhodobého majitele. Byly prodány i bratrovi českého krále Václava Janovi za 60 hřiven stříbra.
K rodu doloplazských zemanů patřil i Václav z Doloplaz, který koupil několik dalších vesnic v okolí a založil Velkobystřický statek. Dále připomeneme některé doloplazské památky, např. kamenný sloup z roku 1679 a kříž u hřiště. Dominantu Doloplaz tvoří kostel z roku 1896. Asi největší společenský a kulturní rozkvět zažily Doloplazy v období před 1. světovou válkou, kdy v obci působil spolek, který zřídil první veřejnou knihovnu v obci, převzal i konání ochotnických divadelních představení a rozvíjel další kulturní činnosti. Rozsáhlou činnost rozvíjel doloplazský dobrovolný hasičský sbor, založený v roce 1892. Do dnes je sbor dobrovolných hasičů významným sdružením, mající úspěchy v celém kraji. V roce 1912 zde byl založen Sokol. Po založení ČSR, o kterém se v Doloplazích dozvěděli 29. října 1918 dopoledne se konaly první obecní volby, a to v červnu 1919.
Druhá světová válka znamenala stagnaci a omezování, ale nikdy nebyla na vesnicích tak krutá, jako ve městech. I občané Doloplaz se podíleli na partyzánském boji a k osvobození došlo hned ráno 8. května 1945. Po roce 1948 došlo k postupné socializaci české společnsti, stejně tak zasáhla i Doloplazy. Za války zakázaný Sokol se nyní změnil v tělovýchovnou jednotu - TJ Sokol, vznikl Československý svaz mládeže, a v roce 1957 založeno JZD. V roce 1974 byla obec připojena k Tršickému obvodu. V 90. letech došlo k opětovnému osamostatnění obce.
Obec Doloplazy se vyčlenila z bývalého společného MNV Tršice k datu 1.7.1990 a jako samostatná územní jednotka vznikla v souladu s §1 a 2 zák.č.367/1990 Sb. O obcích v platném znění ke dni 2.12.1990. Od tohoto data vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese zodpovědnost z těchto vztahů vyplývající, tedy je právnickou osobou s plnou právní subjektivitou. Posláním obce je zajištění samosprávy na svém území, případně výkon státní správy ve svém územním obvodu za podmínek stanovených zákony.