Dnes byl pěkně hnusnej den. Měla sem psát ze dvou předmětů písemku. Jeden sem dala na jedničku a ten druhej (co byl pro mě móóóóóóóc důležitej) sem posrala. A zrovna z toho máme naši debilní třídní učitelku, která si na mě zasedla... Jen skrz omluvenku a to sem se s ní ještě domlouvala, že po 31.5. ji tu omluvenku donesu... Otravovala mě s tím na začátku hodiny a pak mě pěkně ztrapnila. JAk já ji nenávidím. Díky ní si nebudu moci užívat prázdnin, páč mi všechno zakáže. Připadám si jka malá puberťačka, která ničemu nerozumí. A ještě k tomu mi strašně chybí má láska (David). Také mi chybí mí přátelé: Angie, Terka, Karolína, Dejv, Jara, Boki, Tomáš, Peťan a Šilka. Jinak doma mě otravuje můj mladší brácha, kterýmu všechno projde. Pořád do mě hustí a mele srance... Pomlouvá a má hloupí připomínky (narážky). Nenávidím ho!!! Chci už z tohoto zapadákova pryč!

Z bráchy teď vypadlo tohle: ,,Vyholím si jednu půlku hlavy.´´ ,,A proč?´´ ptám se ho. ,,Ze srandy.´´ - Fakt magor

Zítra jdu do Fakultní nemocnice. Uvidí se, jestli na tu operaci budu muset jít nebo ne.... Mám z toho celkem strach. :(

A jejda, tenhle svátek fakt nesnáším... Chlapi si obcházejí známý i neznámý, mlátěj nás holky a nechtěj nám dát pokoj.

Třeba k nám chodí každoročně. Nejraději bych udělala tohle: Jakmile by někdo zazvonil, tak bych mu třeba ani neotevřela, ale ještě líp - bych chtěla otevřít dveře, hodit po nich třeba vajíčkem a zabouchnout dveře, otevřít a v ruce bych držela nějakou vařechu s vražedným pohledem.... Třeba by si dali pokoj. Ale to je jedno, nejvíc mě štvou ale ti opilci, kteří přijdou a automaticky chcou chlast. A když se třeba člověk zeptá co třeba, tak odpoví: cokoli alkoholickýho co teče.

Ale letos mě moc nebili....Já, momentálně chromej človíček ...(mám zlomenou nohu)...dávali si pozor, abych to ustála, jen sem se opírala o berle... mno nebudu se k tomu dál vyjadřovat.

Už asi nikdo nepřijde, doufám. Stejně jestli přijdou, tak už dolů nepůjdu, páč než bych dopajdala z těch našich schodů dolů, tak by odešli. Co už. Skoro všechny sladkosti se rozdaly, až na toho jednoho čokoládovýho zajíčka, kterýho sem si dala do pokoje na okrasu. Nevím jak dlouho tam vydrží. Měla přijet moje partička, ale přijel jen můj milášek. Udělal mi radost

Včera večer jsem si zlomila kotník, mno prostě jsem šikovná hoka... Byla jsem s Angie u naší partičky celý prázdniny. (Teda jen já. Angie musela odjet už v sobotu.) Domů jsme vyjížděli v 19:20 (Já, Jara, David a Peťa) a jeli sme za Angie. Dojeli jsme k ní kolem 20:00, vyzvedli si ji tam a jeli k rybníku, protože tam jedině jsou lavečky na sezení. Trošku jsme tam blbli, Angie, Peťa i Jara mě tahali na zádech a tvrdili jak jsem lehká, přitom jsem hodně těžká (podle mě), ale nechápala jsem z Petra (má ale sílu). Davidovi byla zima, tak zůstal v autě. S Peťou jsme se později moc nepohodli, tak jsem šla přemýšlet o tom, co sem řekla blbě. Chvíli mě uklidňovala Angie, pak David. Vím,že u Angie sem brečela, výčitky atd...... Pak jsem chtěla být chvíli sama.

Procházela jsem se a hupsla do nějaké díry. Angie říká, že to byla díra jak kráva, ale já v té tmě neviděla kam šlapu, no bylo to hned. Pomáhali mi vylízt z té díry, ale já vůbec tu nohu necítila, tak jim to moc nešlo. Dva mě podpírali, jeden mě hlídal ať nespadnu a třetí svítil na cestu. Mno prostě trapas. Já myslela, že to rozchodím, a ono hovno. Sedli jsme do auta a jeli k nám. Jara mě s ostatními zavezli do Fakultní nemocnice... Mno prostě horor.

Dojeli jsme do nemocnice kolem 22:00 hodiny, ale než jsme našli kde bývá pohotovost, tak bylo 22:30. Vzali mě na jeden rentgen, pak druhý. Pak si mě vzal jeden doktůrek a odvezl mě do jedné ošetřovny. Celou dobu předtím, než sem šla k němu, kolem nás pořád procházel. Připadal mně i ostatním směšně. A já ještě dodala, že by byla prdel, kdybych měla jít k němu. Mno co už. Ale jinak je to mladý, vtipný a moc hodný doktůrek, sympaťák.

Vylezla sem od něj ven s dlahou a berlama. Nechápali ze mě. Na zpáteční cestě jsem byla vysmátá, ale bolelo to jak sviňa. Dokonce jsme hledali nejakou otevřenou benzínku nebo obchod, páč byl absťák. Po dlouhém pátrání sjme tu benzinku našli, David šel koupit cíga, to byla úleva když jsme si všichni zapálili. Teda kromě Peťana, ten nekouří, a Angie (ta taky nekouří a navíc ještě spala). Dojeli jsme k nám kolem 00:40. Ale bylo to vážně jako v hororu!!! Poprvé, a doufám, že naposledy, mám něco zlomeného, páč tu bolest bych nepřála nikomu!!!